Ano, slyšíte dobře… první v životě.

Už dlouho jsem se chystal na to, že začnu psát, ale pořád jsem se k tomu nemohl dostat.

A co mne k tomu psaní teda přivedlo?

No, prostě jsem se konečně dokopal k tomu, abych stvořit tento web. Stránky, kde se můžu sdílet, napsat něco o sobě, sem tam i něco o mojí rodině, čím se zabývám, pro co žijeme, co nás inspiruje i co trápí.

Tak trochu mi přijde, že jsme toho měli příležitost hodně prožít, ale je to skryté někde uvnitř, je to jaksi neviditelné a nemožné to postřehnout a uchopit. A vlastně se trochu bojím, že když o těch odžitých věcech nikomu neřeknu, tak že si ty chyby, pády a někdy trápení bude někdo muset znovu zbytečně protrpět. Cena za některé věci byla vysoká.

Ale o tom určitě až někdy příště…

Teď chci jen říct: Vítejte na mém blogu. 

Věřím, že zase brzy dostanu psací náladu a vy tady najdete další příspěvek.

Do té doby všem přeji krásné dny naplněné tím nejlepším, co tady na zemi lze prožít. A pokud byste to měli zrovna nějak obráceně, tak vězte, že když se budete dívat vzhůru a dostatečně dlouho hledat celým srdcem tu nejlepší cestu pro svůj život a řešení své situace, najdete Někoho, kdo Vás má rád bezpodmínečně a je ochotný nasadit celý svůj život, ano „dát svůj život“, abyste se vy… ano, právě Ty osobně… měl či měla lépe, než by sis byl kdy vůbec schopen představit.

Napadá mě k tomu jeden zásadní text, který je z jedné pro mě hodně důležité knihy:

„Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“ 

A kdo byste netušili odkud ten citát pochází, tak vám rád prozrazuji, že mezi mé nejoblíbenější knihy patří právě kniha Korintským v Bibli. Je to poklad.

Tak tolik pro dnešek a zase někdy příště na slyšenou.

JH